Nechci být moderní - 04/2000


Rozhovor s Robertom Smithom pre české Lidové noviny


Legendární britská kapela The Cure vystoupí zítra v Praze. Její zakladatel a zpěvák Robert Smith, proslulý typickým černobílým líčením a extravagantním účesem, ji po dvaceti letech rozpouští.

Je vám čtyřicet. Pociťujete v živote nějaký přelom?
Ne tak docela. Když mi bylo třicet, pětatřicet, sliboval jsem sám sobě, že ve čtyřiceti udělám ve svém živote změnu, že to zkusím jinak. A když ten den nadešel, zjišťuji, že vlastně pokračuji v započaté cestě.

Vaše nové album "Bloodflowers" je údajně poslední v historii The Cure. Nezměnil jste své rozhodnutí?
Těžko říci. Když jsme album natáčeli, počítali jsme s tím, že bude poslední. Chci pracovat na svém vlastním projektu. Na druhou stranu - když mě práce na sólovému albu nebude bavit, může se stát, že kapelu svolám opět dohromady.

Bude vaše sólové album něčím připomínat bývalé The Cure?
Poslední rok a půl pracuji na zcela odlišné hudbě, než je styl The Cure. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového.

Hodláte tedy změnit image?
To ne, cítim se tak pohodlně. Vypadám stejně na pódiu, jako když sedím doma nebo jdu nakupovat.

Album "Bloodflowers" je velmi konzistentní, bez přesvědčivého hitu. Která z písní podle vás přežije?
"Bloodflowers" jsme opravdu koncipovali jako celek. To, ktorá píseň se vryje do povědomí nejvíce, je věc individuálního vkusu. Většinou to býva ta, která se nejvíce hraje v rádiu.

Styl vaší kapely je už léta více méně stejný. Být moderní asi není pro vás moc důležité ... Nesnáším módu v hudbě. Být moderní v určité době znamená vyjít za několik let z módy. Zvuk The Cure je velmi osobitý a nechceme ho měnit. Důvod, proč nás lidé poslouchají a poslouchat budou je v tom, že v naší hudbě nalézají opravdové city, lásku a podobně.

Považujte svět vážně za tak smutné místo, jak jej líčíte ve svých písních?
Mé písně jsou o absenci víry, kterou zde postrádám. Cítím v sobě neustálý boj o nalezení smyslu života. Lidé, kteří mají děti, si to vynahrazují tím, že se soustředí na další generaci. Sám jsem nikdy netrval na tom, být otcem. Musím tedy hledat smysl jinde. A nalézám ho v tom, co dělám: za dvacet let jsem dokázal z ničeho vytvořit kapelu, jaká tady nebyla.
Mám silný pocit, že nad námi někdo je, řekněme Bůh, a že svět jednou bude radostnější místo. Ale navzdory tomu, jak depresivně některé naše písně působí, nejsem pesimista a umím si užívat života.

Jaký program jste pro Prahu připravili?
Pražský program je součástí turné, na ktorém hrajeme kromě novinek také hodně starých písní. Celý koncert by měl být velmi emotivní záležitost. Je to naposled, už se to nikdy nebude opakovat, a proto si chci zapamatovat každý okamžik.

autor: Ondřej Bezr, Dita Hradecká
zdroj: Lidové noviny, 11/04/2000



thinking of the days that are no more

©2001-19 monghi